Máchovo jezero ubytování

Městská galerie na zámku v Doksech se od 2. února do 27. března promění v místo klidu a hlubokého zamyšlení. Svá díla zde představí malířka Markéta Myšková, pražská rodačka, jejíž srdce i tvorba jsou však již desítky let pevně spjaty s nedalekou Dubou a malebným okolím. Obrazy jsou unikátní svou úsporností; autorka záměrně vynechává rušivé detaily, postavy i okna budov, aby nechala promluvit samotnou podstatu místa. Vernisáž výstavy se uskuteční v pátek 13. února od 15 hodin v městské galerii. Rozhovor s autorkou najdete uvnitř článku.

  VÝSTAVA OBRAZŮ MARKÉTY MYŠKOVÉ OD 2. ÚNORA V MĚSTSKÉ GALERII Městská galerie na zámku v Doksech se od 2. února do 27. března promění v místo klidu a hlubokého zamyšlení. Svá díla zde představí malířka Markéta Myšková, pražská rodačka, jejíž srdce i tvorba jsou však již desítky let pevně spjaty s nedalekou Dubou a malebným okolím. Obrazy jsou unikátní svou úsporností; autorka záměrně vynechává rušivé detaily, postavy i okna budov, aby nechala promluvit samotnou podstatu místa. Vernisáž výstavy se uskuteční v pátek 13. února od 15 hodin v městské galerii. Rozhovor s autorkou najdete uvnitř článku.      

Markéta Myšková prošla ve své tvorbě fascinujícím vývojem – od figurálních motivů se postupně obrátila k čisté krajině a architektuře. Její obrazy jsou unikátní svou úsporností; autorka záměrně vynechává rušivé detaily, postavy i okna budov, aby nechala promluvit samotnou podstatu místa. Diváka však neodmítá, naopak ho zve do světa „zklidnění a bezstarostnosti“, kde hlavní roli hraje světlo, odrazy na vodní hladině a monumentálnost staveb, které nás obklopují. Přijďte se seznámit s tvorbou umělkyně, pro kterou není krajina jen kulisou, ale živým symbolem naší historie a domova. 

Co vás přivedlo k malování a jakou techniku máte nejraději? Maluji už od raného dětství, moji rodiče byli výtvarně nadaní, i když se tomu profesně nevěnovali, tak mi přišlo přirozené kreslit, malovat, či jinak výtvarně tvořit. Prošla jsem obdobím velkoformátových kreseb či akrylových obrazů, ale nakonec jsem se vrátila k olejovým barvám a plátnu, což mi vyhovuje nejvíc. 

Říká se, že vaše budovy „mluví i bez oken“. Proč je pro vás důležité zbavovat architekturu těchto detailů a co se tím snažíte divákovi sdělit? No, nezbavuji detailů jen budovy, ale pokud maluji figury, většinou jim také „vyčistím“ obličeje. Přijde mi, že detaily ruší, zbytečně rozptylují, že podstatný je základní tvar. Někdy nějaký detail použiji, abych zdůraznila výraz toho kterého objektu, a někdy je důležitý právě ten detail, aby měl obraz smysl. Nechávám to na pocitu. Pravda je, že si často udělám skicu podle skutečnosti, kde ty detaily zaznamenám, ale ve výsledném obrazu je vyruším. Myslím, že v tom není ani tak snaha o nějaké sdělení, jen zdůraznění těch nejprostších a nejdůležitějších věcí okolo. 

Vaše obrazy jsou často popisovány jako „balzám na duši“ plný modři, zeleně a okru. Jak moc je pro vás důležitá psychologie barev při práci na novém plátně? Určitě hodně, barvy samy o sobě dokážou vytvořit pocit klidu, radosti, stesku, nostalgie, tajemství. Stává se mi, že dolaďuji naněkolikrát barevnost obrazu, aby to odpovídalo pocitu, který by měl z obrazu vyzařovat. Někdy se s tím i pořádně peru, protože stačí malinko jiný odstín některé barvy a už je všechno jinak. 

Jak se rodí nápady na nové obrazy? Většinou někde zahlédnu něco, co mě zaujme. Pokud mám čas, tak si to rovnou naskicuji, někdy si to jen později vylovím z paměti a nakreslím, co mi v té paměti zůstalo. A někdy si některou scenérii vyfotím, abych paměti mohla trochu pomoct. Z té prvotní skici pak nakreslím několik dalších skic, kde už právě většinou vyruším ty nepodstatné detaily a udělám si přesný výřez formátu, který je pro mě také důležitý. 

Postupně jste přešla od postav k čisté krajině. Chybí vám někdy lidská figura v obraze, nebo ji vnímáte jako prvek, který by narušoval klid vašich děl? Přesně tak, v krajině by mě figura rušila, připadala by mi nadbytečná. Ale musím se přiznat, že se mi poslední dobou po figurách trochu začalo stýskat, takže zas nějaké figurální obrazy dělám. Jsou u nich většinou zas potlačené reálné prvky v pozadí. 

O svých procházkách Dubskem píšete i do místního měsíčníku Dubáček. Pomáhá vám psaní utřídit si myšlenky předtím, než vezmete do ruky štětec, nebo jsou to dvě oddělené cesty? Sice jsou to dvě oddělené cesty, jak říkáte, ale přesto to v něčem souvisí. Jednak při různých procházkách a cyklovýletech často zahlédnu něco zajímavého, co mi přijde důležité potom výtvarně zpracovat. Ale také mi to umožňuje ponořit se do nálady téhle krajiny, která v sobě nese právě onen zvláštní klid i nostalgii a ten pocit, že skrývá něco pod povrchem. 

Děkuji za rozhovor. 

S umělkyní se můžete osobně setkat na vernisáži, která se uskuteční v pátek 13. února od 15 hodin v městské galerii. Výstavu můžete navštívit až do 27. března v otvírací době infocentra, tj. pondělí až čtvrtek 8:00–12:00 a 13:00–16:00 hod., pátek 8:00–12:00 hod. Nechte se vtáhnout do klidného a bezstarostného světa prostřednictvím obrazů Markéty Myškové.